Jsou témata, která vás zaujmou.
A pak jsou témata, která vás pohltí.
Pro nás se v posledních letech jedním z nich stal vesmír.
Neplánovali jsme to. (ale jo 😉 a hodně 😂)
Ještě před pár lety jsme s dětmi stavěli první roboty z Lega. Učili se programovat. Objevovali kouzlo technologií. Později přibyly herní projekty, Minecraft Education, STEM aktivity a soutěže.
A někde mezi tím vším se nám do života nenápadně vplížil vesmír.
Ne jako další projekt.
Ale jako něco, co začalo přirozeně propojovat téměř všechno, co děláme.
Protože vesmír není jen o raketách.
Je o robotice. O programování. O elektronice. O fyzice. O odvaze zkoušet nové věci. O spolupráci lidí napříč obory. O hledání řešení problémů, které ještě nikdo nevyřešil.
Je o lidech, kteří je navrhují. O programátorech, kteří píší software pro družice. O inženýrech, kteří řeší zdánlivě neřešitelné problémy. O vědcích, kteří posouvají hranice poznání. A také o dětech, které se dnes ptají „proč?“ a za pár let možná budou hledat odpovědi.
A právě proto nás tak baví.
Letošní rok je navíc pro Českou republiku výjimečný. Země udělala významný krok směrem k vlastní misi na Mezinárodní vesmírnou stanici ISS a jméno Aleše Svobody se začalo objevovat napříč médii, školami i veřejným prostorem. Vesmír se najednou stal tématem, které přestalo být vzdálené.
A my máme obrovské štěstí být alespoň malou součástí u české cesty do vesmíru.
V rámci projektu SpaceBuzz jsme pomáhali během pražské zastávky jedné z největších vesmírných akcí, která kdy Českou republikou projela. Tisíce dětí díky ní mohly zažít pohled na naši planetu očima astronautů.
Měli jsme možnost potkat se s lidmi, kteří vesmír skutečně zažili nebo se na svou cestu teprve připravují. S Vladimírem Remkem, prvním československým kosmonautem. S Alešem Svobodou, který se připravuje na budoucí českou misi na ISS. S astronautem NASA Andrewem Feustelem i astronautem ESA Andreasem Mogensenem. Pro děti i pro nás to byly okamžiky, na které se nezapomíná. Vladimír Remek, Aleš Svoboda, Andrew Feustel a Andreas Mogensen.
A právě tady jsme si znovu uvědomili, proč to všechno děláme.
Ne proto, aby z každého dítěte vyrostl astronaut.
Ne proto, aby se každý stal programátorem nebo vědcem.
Ale proto, aby děti objevily, že svět je fascinující místo. Aby se nebály ptát. Aby chtěly hledat odpovědi. Aby zjistily, že i zdánlivě nemožné věci jsou někdy jen otázkou času, odvahy a vytrvalosti.
Dnes děti v našem klubu navrhují lunární základny v Moon Campu, programují Astro Pi, staví roboty, tvoří vlastní projekty a učí se spolupracovat. Na první pohled jsou to různé aktivity. Ve skutečnosti je spojuje jedna věc.
Zvědavost.
A právě ta stojí za každým velkým objevem.
Vesmír se stal součástí našeho světa.
A my máme pocit, že jsme teprve na začátku cesty.
