Přípravy na tábor pokračují a tentokrát jsme si odškrtli jednu z těch položek, která na papíře vypadá strašně jednoduše.
Postavit dva velké polní stany pro děti.
Na řadu tedy konečně přišla nejoblíbenější disciplína letošních příprav a to hledání správných celt na stan.
Potíž byla v tom, že všechny vypadají stejně. Všechny jsou těžké. Všechny jsou zelené. A všechny jsou poskládané tak, že člověk po deseti minutách ztratí přehled, co vlastně drží v ruce. Cedulky k jednotlivým kouskům stanů se nám totiž vytratily a tak nám nezbylo nic jiného, než vše rozbalit a prostě vyzkoušet.
Loni jsme měli jednu speciální variantu. Člověk vešel do stanu, podíval se nahoru a viděl hvězdy. Tedy ne úplně hvězdy. Díry ve střeše. Ale efekt byl podobný. 😄
Stan jsme tehdy láskyplně překřtili na planetárium.
Romantika krásná. Jen trochu ztrácela kouzlo ve chvíli, kdy místo souhvězdí začaly skrz stejné otvory procházet dešťové kapky. (přeháním, stan jsme samozřejmě zajistili tak, aby dovnitř nepršelo :-)).
Letos jsme se tedy rozhodli, že dětem dopřejeme méně astronomie uvnitř stanu. Následovalo pečlivé rozbalování, kontrolování a hledání těch správných celt. Takových, které mají být součástí stanu a ne součástí vzdělávacího programu „Pozorujeme noční oblohu zevnitř“.
Skoro jsme se trefili. 😄
Protože máme rádi romantiku táboření, ale máme rádi i suché ponožky, stany mají dřevěnou podlahu, která bude děti izolovat od země, chladu, vlhkosti a všeho dalšího, co si příroda vymyslí. A že bývá kreativní.
Tím ale nekončíme.
Na Fortu už čeká připravené lino, které přijde na své místo hned, jak dokončíme poslední práce. A protože víme, že ne každý malý táborník je nadšený z nočních výprav do úplné tmy, čeká nás ještě finální tečka v podobě osvětlení.
Žádná diskotéka. Tedy alespoň zatím. 😄
Jen tak akorát světla, aby bylo příjemně, útulně a aby cesta na večerní povídání nebo ranní vstávání nebyla dobrodružstvím sama o sobě.
Když se na to teď díváme, začíná to být skutečné.
Ještě nedávno jsme stáli na prázdném prostranství a ukazovali si:
„Tady bude stan.“
„Tady budou děti.“
„Tady bude zázemí.“
A teď už tam opravdu je.
Pomalu, po kouskách, po hodinách práce, po stovkách šroubů, kolíků, uzlů a několika nových slovníkových výrazech, které se do dětského programu raději nedostanou. 😄
Tábor se blíží.
A my se na něj těšíme čím dál víc.
