Někde mezi plánováním táborů, vesmírem a tím, jak přežít další seznam úkolů, jsme udělali zásadní rozhodnutí.
Zpomalíme.
Na cca 3 minuty. 🙂
Občas je potřeba zpomalit, nadechnout se… a strčit ruce do hlíny. Konečně jsme se totiž dostali k pěstování zeleniny. A ne jen tak pro radost, ale pro naše tábory, pro děti, pro reálné vaření. Zelenina všeho druhu, co nám přišla pod ruku. Ano, rajčata ví… my víme taky 😄. Ale jak se říká, lepší pozdě než nikdy. Okurky, mrkev, hrášek (hodně, fakt hodně), kedlubny, ředkvičky, saláty… a ještě něco určitě přikoupíme, protože jsme se očividně ještě nepoučili. A aby to nebylo jen o tom „něco zasít a čekat“, starat se o to budou i děti. Zalévat, kontrolovat, pečovat… a pak to celé i sníst. Protože tak to dává smysl. Od semínka až na talíř.
Ale teď malý spoiler do budoucna…
Rozjeli jsme totiž i jednu větší operaci. Sejeme… Fakt hodně. Takové množství, že jsme to radši ani nepočítali (dobře, počítali… a pak jsme to radši zapomněli 😄).
Aktuálně jsme ve fázi, kdy máme pocit, že pokud se všechno podaří,
– zaplníme Fort,
– okolní les,
– a možná i pár sousedních okresů.
A proč?
Plán je jasný. Halloween na Fortu.
Dlabání, zdobení, strašidla, atmosféra a hromada oranžové radosti. A to nejlepší? Zbytek dýní neskončí v koši, ale poputuje ke zvířatům jako krmení do nedaleké zoologické zahrady. Takže radost nejen pro děti, ale i pro zvířata.
Teď už jen zbývá jediné. Vyslat zprávu vesmíru, aby to všechno vyrostlo, počasí bylo rozumné a dýňová mise dopadla podle plánu.
Protože někde mezi chaosem, plánem a realitou vznikají ty nejlepší věci. A někdy… i dýňová armáda.
Mičurinům zdar. A nám taky.
