Naše bushcraft tábory v přírodě
Rok 2025 byl pro nás zásadní. Po úspěchu našich příměstských táborů v roce 2024 (fotogalerie) jsme se rozhodli posunout laťku o pořádný kus výš. A tak vznikly naše první dva bushcraftové turnusy letních táborů v Koryčanech – a byla to jízda, na kterou budeme dlouho vzpomínat.
Měli jsme všechno do puntíku připravené. Ale jak to tak bývá – člověk plánuje, sní, připravuje se… a pak přijde realita. Jak říká náš hlavas:
„Naplánoval jsem tábor… a pak začal tábor.“
Byli jsme připravení. Fakt. Mokrý plán. Suchý plán. Varianta pro vedro, bouřku i velryby. Ale s čím jsme úplně nepočítali, byla předpověď počasí, která si z nás dělala srandu jak na horské dráze. Jednou slunce, pak slejvák, chvíli dusno, pak zase kaluže do půl lýtek. Takže plánování programu probíhalo systémem:
„Tak teď by to možná šlo… Ne. Už zase leje.“
Překážky? No bylo jich. Elektrika, plyn, vařič, hrnce… Občas jsme bojovali i s jídlem. Tedy přesněji – s tím, kolik ho uvařit. Někdy se snědl skoro i kastrol. Jindy zbylo i na slepice v sousedství. Ale nakonec jsme nikoho hlady nenechali. (A slepice taky ne.)
Ale víte co? Děti byly naprosto fantastické. Ano, občas jsme řešili slzy, domůsechtění nebo tvrdohlavé „nechci!“. Ale bylo to tolikrát přebité radostí, smíchem a momenty, kdy jsme na ně byli fakt pyšní.
Zázemí v Koryčanech nám dovolilo jít naplno do survivalu. Nejen sedět u počítače (i když čas si děti občas našly 😊), ale hlavně si sáhnout na přírodu, hlínu, oheň i vlastní limity.
Co se naši táborníci naučili?
- Postavit přístřešek z toho, co v lese našli – a pak v něm i spát. A chtít znovu :-). Pro někoho poprvé v životě.
- Rozdělat oheň několika způsoby – křesadlem, sirkami, jednou rukou, v dešti… prostě hardcore trénink.
- Uvařit jídlo na kotlíku (kotlík přežil) a jídlo bylo výborné – kluci díky! A zjistit, že když se vaří venku, chutná to úplně jinak.
- Péct buchty, šneky, bananabready, wafle
- Umývat nádobí (ocení hlavně rodiče :-))
- Plést paracordové náramky (a že se z toho stala malá módní přehlídka).
- Vyrobit si vlastní luk a meč – a pak si zkusit střílet a „bojovat“ jako správní malí dobrodruzi.
- Vázat uzly a slaňovat – děti se naučily základní uzly, zajištění lana i bezpečný pohyb po svahu; pro mnohé to byl první opravdový dotek s dobrodružstvím „ve výšce“.
- Orientovat se podle mapy – a občas dojít úplně jinam, ale i to k tomu patří.
- Někteří se naučili morseovku.
- Postavit si vlastní sluneční hodiny a zjistit, že čas v lese běží trochu jinak.
- Zašít si díru na triku – a to fakt vlastníma rukama.
- Pracovat bezpečně s nožem – protože správné používání nože je základ bushcraftu.
- Přežít bodnutí vosou, puchýř, bolest hlavy, krku i břicha. A zvládnout pár klíšťat.
- a spousty dalších věcí….
Děti vařily, tvořily a vyráběly, co jim ruce stačily. Kuchyň i dílna jely naplno – v kotlíku bublalo jídlo, na stole se pyšnily paracordy a v koutě vznikala armáda rytířů z kartonu. Luky, meče, štíty i brnění měly všechno, co správný bojovník potřebuje – sílu, fantazii a notnou dávku kobercovky.
A hlavně:
- Spolupracovat.
- Mít trpělivost.
- Pomáhat si navzájem.
- Že kreativita nezná hranice.
Měli jsme i dvě super návštěvy. Lektora mentální aritmetiky, kde se děti učily počítat hlavou – a oběma hemisférami mozku zároveň. Vypadaly zamyšleně, ale některým to šlo fakt skvěle. A člena z klubu rádio amatérů.
A protože dobrodružství není nikdy dost, zkusili si děti i trochu taktiky s nerfkami. Mise byla jasná – pořádně si to užít. Žádné bezhlavé běhání, ale opravdové plánování, strategie, krytí a spolupráce. Byly tu velitelské porady, průzkumné jednotky i odvážné záchranné akce (a sem tam i heroický pád). Všichni si odnesli dobrou dávku adrenalinu, smíchu a pár pěnových projektilů v kapse.
Ne vždy to bylo jednoduché – občas jsme měli víc deště než slunce, občas nějakou odřeninu, puchýř nebo klíště, ale o to silnější zážitky to byly. Děti si vyzkoušely, jaké to je být součástí party, kde na sobě všichni závisí, a rostly nám před očima.
Dokonalou atmosféru dotvářeli i naši muzikanti. Večerní zpívání u ohně mělo díky nim úplně jiný rozměr. A i když nás počasí někdy zahnalo pod střechu, děti si vždy našly zábavu – hrály společenské hry, vymýšlely scénky a někdy prostě jen byly spolu.
No a když už jsme u poetiky – měli jsme i nudu. A ta byla parádní. Protože nuda = tvoření. A co děti vytvořily? Většinou z bahna misky, postavičky, malovaly na strom…., protože – překvapení – pršelo. Ale právě v té nudě vznikly ty nejkrásnější chvíle.
Navštívili jsme Cimburk, kde si děti vyzkoušely rytířské zbraně a prochechtaly se celým vystoupením. A ano – pánvičkám zdar! (Děti budou vědět).
Na bazén jsme se nedostali, ale měli jsme křest hadicí. A kdyby to šlo, nechali by ji puštěnou klidně celý den i noc – voda z hadice byla TOP.
A víte co bylo nejhezčí? Vidět, jak se z dětí pomalu stává parta, která spolu sdílí nejen jídlo a ohniště, ale i radost, občasný smutek a spoustu legrace.
Pro nás dospěláky to byla obrovská škola – i my jsme se učili s dětmi, často improvizovali, měnili plány a hlavně jsme se smáli. A i když jsme po návratu padli únavou, v srdci jsme věděli, že tohle byla ta nejlepší jízda roku 2025. Byla upocená, zabahněná, zpívala, voněla kouřem a občas připomínala zmatek ve skříni… ale byla naše. A nezapomenutelná.
Díky všem!
