Momentálně to u nás nevypadá úplně hrdinsky. Všichni tak trochu funíme, smrkáme a popíjíme čaj, ale i s rýmičkou se dá dělat jedna důležitá věc – plánovat. A že toho před tábory není málo. Tábory jsou sice ještě pár měsíců daleko, ale my už teď sedíme nad seznamy, poznámkami a nápady a sepisujeme, co všechno musíme do léta zvládnout.
Čeká nás posílání instrukcí rodičům, doladění organizačních detailů, nákup lehátek na spaní, stavba stanů, rekonstrukce sprch a kuchyňky… zkrátka všechno to, co dělá z tábora tábor a ne jen hezký nápad na papíře. Dobrá zpráva je, že program máme hotový. A je fakt skvělej. Mise, výpravy, bushcraft, vesmír, STEM, tvoření, oheň, hvězdy… tady máme jasno. Výzvy ale přicházejí jinde – třeba u jedné věci, která nám poslední dobou vrtá hlavou čím dál víc.
Zahrádka. Ano, fakt.
Rozhodli jsme se, že bychom chtěli jít ještě o krok dál v tom, jak přemýšlíme o jídle a zdraví našich táborníků. Záleží nám na tom, co děti jedí, odkud jídlo pochází a jaký k němu mají vztah. A tak nás napadlo – co kdyby si část zeleniny vypěstovaly samy? Začínáme si vymýšlet, co by se dalo pěstovat, co by zvládly i děti, co má smysl a co se pak dá jednoduše a chutně uvařit. Mrkev? Cuketa? Bylinky? Možná salát. Možná něco, co nás teprve napadne. Fantazie jede naplno – rýmička nerýmička.
Samozřejmě to není jen o semínkách. Čeká nás i vymýšlení samotných „zahrádkářských“ kolonií na fortu. Chceme, aby zapadla do prostředí, nenarušila ráz historického místa, byla bezpečná pro děti a zároveň funkční. Nechceme žádné dráty, ostré hrany ani chaos – všechno musí mít své místo, řád a smysl. Je to balanc mezi respektem k místu, bezpečností a tím, aby děti mohly zahrádku opravdu používat a zažít.
Pokud se to podaří, budou mít naši táborníci čerstvou zeleninu bez chemie, vypěstovanou vlastníma rukama, s péčí a trpělivostí. A to je přesně ten typ zážitku, který se možná nezdá jako velké dobrodružství…, ale zůstane v hlavě mnohem déle než jedna povedená hra.
Takže zatím smrkáme, plánujeme, kreslíme si zahrádky do sešitů a těšíme se.
Protože víme, že až to celé vypukne, bude to stát za to.
