Je to až neuvěřitelné, ale opravdu už víc než rok uběhl od chvíle, kdy jsme odstartovali naše první příměstské tábory. A co si budeme povídat – byla to pořádná jízda. Právě příměstské tábory nám otevřely bránu k tomu, abychom se mohli pustit do pořádání „plnotučných“ (čti pobytových) táborů.
A to, co nás těší úplně nejvíc?
Spousta dětí, které zažily naše příměstské tábory, jede teď i na ty pobytové. Pro nás je to ta nejlepší zpětná vazba – to, co děláme, má smysl a děti (i rodiče) se k nám vracejí.
Co jsme se na příměstských táborech naučili?
Příměstské tábory pro nás byly obrovská škola. A nejen pro nás – děti se toho naučily možná ještě víc. Třeba při vývoji vlastní počítačové hry si samotné přišly na to, že existuje něco jako softwarový vývoj (což byla chvíle, kdy jsme měli co dělat, abychom dojetím neuronili slzu).
Děti si samy říkaly, co by je bavilo se naučit, a často nás tím inspirovaly víc, než jakýkoli workshop pro dospělé. A my? My jsme se zase poučili ze svých chyb – protože ne vždy bylo všechno růžové.
Ne vždy svítilo slunce
Například jsme museli přijmout fakt, že instituce zodpovědná za rozvoj vysokoškoláků nám nedovolila používat sportovní hřiště, i když jsme slíbili, že ho sami dáme do kupy (a že by to hřiště péči potřebovalo).
Občas k nám dorazily obědy bez příborů – což děti vyřešily s vynalézavostí hodnou malých zálesáků. A abychom nezapomněli. Velké díky restauraci Na Pile, kde pro nás vařili. Přestože jsme sem tam někde zakopli, vždycky jsme se skvěle domluvili a personál byl maximálně vstřícný. Můžeme jen doporučit.
A co dál?
Příměstské tábory už sice dělat nebudeme – teď se chceme chvíli plně věnovat našim pobytovým táborům. Už teď se těšíme, kam nás tahle společná evoluce s dětmi zavede. Protože jestli nám něco ten rok ukázal, tak že děti jsou ti nejlepší parťáci na cestě za novými nápady, zážitky a dobrodružstvím.
Děkujeme všem, kdo nás na téhle cestě podporovali a podporují. Těšíme se na další společné kroky.
